Nejčastější typ cukrovky je cukrovka získaná nezdravým způsobem života, odborně se nazývá diabetes mellitus II. typu (DM2) a vzniká díky působení dvou patogenních faktorů. Jedná se o rezistenci periferních buněk na inzulin a o nedostatečnou sekreci inzulinu ze slinivky. Výskyt inzulinové rezistence je nejčastěji získaného typu, ten je způsoben obezitou, nedostatkem pohybu a špatnou životosprávou. Na vzniku choroby se podílí jak genetická predispozice (např. geny ABCC8, HNF1A, HNF4A, INS, IRS1, TCF7L2), tak i řada exogenních faktorů. Mezi exogenní faktory pak řadíme například obezitu, stres, kouření či nízkou fyzickou aktivitu. Osoby, mající jednoho z rodičů s diabetem 2. typu, mají 40% pravděpodobnost, že se u nich během života vyvine toto onemocnění, potomci obou rodičů s diabetem 2. typu onemocní dokonce se 70% pravděpodobností. Mezi příznaky DM2 řadíme například častý pocit žízně, nadměrné pití a jezení, časté močení hlavně v noci, jakákoliv obezita i počínající, malátnost a únava.
Pro prevenci i léčbu diabetu 2. typu jsou důležité základy zdravého životního stylu jako je pravidelné stravování, vyloučení nadměrného množství cukru (max. 12g denně), jednoduchých sacharidů a nezdravých tuků (především transmastných a nasycených tuků - Rama a pod.), snížení hmotnosti, pravidelná fyzická aktivita a mnoho dalších. Všechny tyto změny životního stylu mohou předcházet rozvoji onemocnění, nebo i vést k úplnému uzdravení. Medikamentózní léčba diabetu probíhá pomocí tzv. antidiabetik a má velmi dlouhou historii. Od dvacátých let minulého století se používá inzulin zvířecího původu, tabletová antidiabetika byla předepisována až po 2. světové válce a injekční neinzulinová antidiabetika až v tomto století. Mezi nejznámější antidiabetika patří metformin, deriváty sulfonylurey a různé formy inzulinu.
Zdroj:
https://postudium.cz/mod/book/view.php?id=6925&chapterid=2513
