
Mutace v genu CYP24A1 narušuje odbourávání aktivní formy vitamínu D. Mutace v genu SLC34A1 má vliv na transport fosfátu, což snižuje množství fosfátu v těle. Aby se hladina fosfátu zvýšila, aktivuje se vitamin D. Nadměrné množství aktivního vitamínu D v těle má za následek vysokou hladinou vápníku v krvi (hyperkalcémie) a moči (hyperkalciurie) a ukládání vápníku v ledvinách (nefrokalcinóza). Hyperkalcémie obvykle způsobuje zvracení, špatný příjem potravy a neschopnost růstu a přibírání na váze očekávaným tempem (neprospívání) v kojeneckém věku. S přibývajícím věkem mají postižené děti obvykle opožděný vývoj mentálních a pohybových schopností (psychomotorická retardace). Ve vzácných případech se projeví příznaky tohoto onemocnění až v pozdějším dětství nebo v dospělosti. Mezi projevy postižených dospělých, ať už měli příznaky v kojeneckém věku či nikoli, obvykle patří hyperkalciurie, nefrokalcinóza a ledvinové kameny (nefrolitiáza), i když nemusí způsobovat žádné zjevné zdravotní problémy. U postižených dospělých se mohou také objevit vápenaté usazeniny v kloubech nebo v oční rohovce, a někteří mají nízkou minerální hustotu kostí (osteoporózu).
Ačkoli je většina příznaků a symptomů u obou známých typů idiopatické infantilní hyperkalcémie podobná, jedinci s infantilní hyperkalcémií 2 mají nízké hladiny fosfátuv krvi (hypofosfatémie), zatímco hladiny fosfátu jsou u lidí s infantilní hyperkalcémií 1 obvykle normální.
Infantilní hyperkalcemie typu 1 a 2 se považuje za autozomálně recesivní dědičné onemocnění, což znamená, že u dítěte se nemoc projeví, pokud zdědí chybný gen od obou rodičů. Rodiče jedince s autozomálně recesivním onemocněním jsou nositeli jedné kopie mutovaného genu, ale obvykle nevykazují žádné příznaky tohoto onemocnění.
V některých případech mají jedinci s jednou kopií mutovaného genu vyšší než normální hladinu vápníku v krvi nebo moči a mohou být náchylnější k tvorbě ledvinových kamenů, ale obvykle nemají časné, závažné příznaky infantilní hyperkalcémie.
Negenetické faktory, jako je množství vápníku ve stravě, doplňování vitamínu D nebo dlouhodobé vystavení slunečnímu záření, mohou mít vliv na to, zda se u jedinců s jednou změněnou kopií genu příznaky objeví.
Někteří lidé s idiopatickou infantilní hyperkalcémií nemají mutace v genu CYP24A1 nebo SLC34A1. Příčina tohoto onemocnění v těchto případech není známa. Na vývoji onemocnění se mohou podílet i další geny, které dosud nebyly identifikovány.
Včasná diagnóza a léčba mohou pomoci zmírnit příznaky a zlepšit prognózu.
Při léčbě se vnější příznaky hyperkalcémie, jako je zvracení, dehydratace, poruchy růstu a psychomotorická retardace, obvykle v dětství zlepšují. Postižené děti však stále mívají vyšší než normální množství vápníku v krvi a moči a vápenaté usazeniny v ledvinách.
Předpokládá se, že další faktory, jako je množství vápníku ve stravě, doplňování vitamínu D nebo dlouhodobé vystavení slunečnímu záření, mohou ovlivnit vývoj a závažnost příznaků u postižených jedinců.
Zdroj:
https://medlineplus.gov/genetics/condition/idiopathic-infantile-hypercalcemia/