Citlivost těchto receptorů se ale po požití alkoholu zvýší a konzument se cítí „blaženě“. Při opakovaném podávání alkoholu opět citlivost receptorů klesá, a proto tito lidé mají tendenci zvyšovat dávky alkoholu a pijí ve větším množství. Menší skupina alkoholem poškozených jedinců nemá sníženou citlivost mozkových receptorů, ale jejich organismus ani nedokáže alkohol zpracovat, takže i malé množství alkoholu poškozuje játra, slinivku břišní nebo jiné orgány. Podle odborníků jde o určitou formu alkoholismu, protože tito lidé pijí, byť vědí, že alkohol jim ničí zdraví.
Z dosavadních poznatků vyplývá, že geny přispívají ke vzniku závislosti na alkoholu přibližně ze 40–60%. Jedinci s těmito rizikovějšími genetickými variantami by se měli zdržet pití alkoholu a místo toho zlepšit fyzickou kondici, přestat kouřit, omezit příjem nasycených tuků v potravinách a zvýšit příjem vlákniny.
Souhra mezi genetickými vlohami a vlivem životního prostředí je rozhodující pro vývoj tolerance k alkoholu i pití a závislosti na něm. Zjistit tyto vlohy vám pomůže kompletní genetická analýza.
Zdroj:
