Emoční přejídání se řídí spíše emocionálními podněty, jako je deprese, úzkost, štěstí, smutek a nuda, než hladem. Při emočním stravování podvědomě hledáme v jídle útěchu nebo potěšení.
Emocionální stravování může vést k nárůstu hmotnosti u lidí, kteří mají zároveň nízký pocit sytosti. V závažných případech může vést k záchvatovitému přejídání, známému také jako nutkavé přejídání. Když se emoční jedení vymkne kontrole nad tím, co nebo kolik toho jedinec sní, stává se z něj porucha příjmu potravy. Emocionální stravování je regulováno především systémem odměn v mozku.
Dva geny, které se podílejí na vývoji a funkci mozkového systému odměny, DRD2 a OPRM1, byly podrobně studovány v souvislosti se zneužíváním návykových látek a jídlem. Gen DRD2 je klíčovým hráčem v dopaminových neuronálních systémech. Dopamin je neurotransmiter „dobrého pocitu“, který motivuje lidi k uspokojení. Nízká hladina dopaminu je často dávána za vinu stavům souvisejícím s depresí. Gen OPRM1 hraje naopak klíčovou roli v opioidních neuronálních systémech. Aktivace opioidních neuronálních cyklů vede k produkci dopaminu. Činnost opioidního systému také určuje, jak moc si užíváte potěšení. Tyto systémy se vzájemně ovlivňují a spolupracují s dalšími neuronálními systémy a vytvářejí celkovou „hodnotu odměny“ za potravinu. Tato „hodnota odměny“ ovlivňuje stravovací chování. Nevyvážená aktivita různých neuronálních systémů často vede k emočnímu přejídání. Zdá se, že lidé trpící poruchou přejídání mají vysoce aktivní jak dopaminový, tak opioidní systém.
Jedna varianta genu DRD2 snižuje funkci dopaminu v mozku, což zvyšuje riziko drogové závislosti a také obezity, pravděpodobně proto, že nositelé se přejídají, aby kompenzovali sníženou aktivitu hormonu. Musí tedy jíst více, aby z potravin získali stejné uspokojení. Jiná z variant genu OPRM1 má opačný účinek. Zvyšuje citlivost vůči stejným podnětům, což zvyšuje riziko drogové závislosti a citlivosti na fyzickou i emocionální bolest. Její nositelé obecně dávají přednost potravinám s vysokým obsahem tuku a sladkostí, ale díky zvýšenému uspokojení z jídla jsou méně náchylní k obezitě. Jedna specifická kombinace variant DRD2 a OPRM1 dramaticky zvyšuje riziko poruch příjmu potravy u svých nositelů. V okamžiku, kdy se závislost na chutných potravinách vymkne kontrole, dochází k záchvatovitému přejídání. Stejně tak dochází k rychlému přibývání na váze a dramaticky zvýšenému riziku obezity spojenému s přejídáním. Tyto rizikové varianty byly kdysi pro naše předky výhodné. Umožňovaly jim jíst více a hromadit tuk, aby se uživili při nedostatku potravy. V současné době je potravin nadbytek a uvedené varianty genů jsou pro jejich nostitele přítěží.
Samotný výskyt rizikových genových variant nebo jejich kombinace však automaticky neznamená, že podlehnete emočnímu přejídání. Teprve když máte zkušenost s požitkem z určitého jídla, emoční podněty interagují s vašimi geny a vyvolávají touhu po tomto jídle, které pak označujeme jako spouštěč. Nejlepší strategií pro zvládání emočního přejídání je odstranění tohoto typu potravin z přímého dosahu, aby nebyly snadno k dispozici „když to na nás přijde“.
Zdroj:
https://www.gbhealthwatch.com/GND-Emotional-Eating-Genes.php
https://www.gbhealthwatch.com/HotTopic-Eating-Pleasure-Hedonic-Genes.php
