V savčím mozku funguje tzv. odměňovací systém, bez něhož by nebylo možné přežití druhu. Jeho funkcí je uspokojení biologické potřeby a vytváření paměťových stop, které spojují dosažení odměny s příjemným pocitem. Jedinec je tak dále motivován vyhledávat stimuly, které mu tyto pocity přinášejí. Mezi přirozené zdroje odměny patří například jídlo, pití a sex. Návykové látky mohou působit na systém odměny, stejně jako přirozené podněty. Stimulují systém razantněji a odměna je získána snadněji, než je tomu u přirozených zdrojů. Stimulace odměňovacího systému závisí především na účinku dopaminu. Při dlouhodobém užívání návykových látek dochází k úbytku dopaminových receptorů nebo ke snížení produkce dopaminu, což vede ke snížené vnímavosti k běžným libým činnostem. Proto se závislí cítí často bez nálady, bez života a depresivně. Toto je nutí k opětovnému užití návykové látky, aby si v mozku zvýšili množství dopaminu. Dochází tak k bažení po ukojení s drogami a potlačení všech jiných činností, vzniká závislost. Prvotní příležitostné relaxační užívání drog přeroste do nutkavé touhy užívat drogy i přes nepříznivé účinky, které se dostavují. Chronické užívání návykových látek vede k dlouhodobým adaptivním změnám v mozku, které se projeví vznikem senzitizace (zvýší se citlivost na drogu) a často také tolerance (k vyvolání účinku je potřeba stále větší množství drogy). Tyto změny mohou být nevratné.
Odměňovací systém mozku je spojen se všemi základními projevy chování. U lidí se setkáváme s poruchami odměňovacího systému jakými jsou bulimie, anorexie, psychosexuální poruchy, nadměrná agresivita, závislost na alkoholu a jiných drogách, patologické hráčství, závislost na sociálních sítích atd.
Vrozené dispozice k závislosti na alkoholu a jiných drogách se samy o sobě nijak neprojeví, pokud se dotyčná osoba nedostane do kontaktu s drogou.
Zda se u daného jedince uplatní genetická predispozice, závisí na přítomnosti dalších, vnějších rizikových faktorů, které vznik závislosti podporují. Jsou to sociální faktory jako vliv rodiny, přátel, vrstevníků, společenského statutu a norem zejména v období dospívání. Uplatňují se zde faktory jako stres matky v době těhotenství, složení potravy matky v době těhotenství, vliv návykových látek na plod (nejčastěji tabáku a alkoholu). Dalším důležitým obdobím je dětství, kdy se při vývoji mozku uplatňuje vliv rodiny. Velmi negativní vliv má zneužívání a týrání dětí. Vnější biologické vlivy se mohou prolínat se sociálními vlivy.
Z adopčních studií a studií na dvojčatech je možné vyvodit, že pokud má člověk genetické dispozice k závislosti na alkoholu a jiných drogách, nemusí se nutně stát závislým, pokud ho k tomu nedovedou okolnosti prostředí. Stejně tak se lze domnívat, že člověka bez genetických dispozic k závislosti samo prostředí ke vzniku závislosti nedovede. Vznik závislosti je tedy převážně podmíněn přítomností genetických dispozic i faktorů z prostředí.
Pokud tedy známe své genetické zatížení, je třeba tomu přizpůsobit styl života a vyhnout se užívání návykových látek abychom nepodnítili vznik závislosti a přispěli sobě i svým potomkům k plnohodnotnému prožití života.
