Diabetes Mellitus 2. typu

Diabetes mellitus 2. typu je komplexní onemocnění, v jehož etiopatogenezi se uplatňují genetické faktory i vliv prostředí. Počátek této choroby bývá pozvolný, proto je její záchyt a diagnostika často shodami náhod. Zejména u tohoto typu diabetu je charakteristický familiární výskyt choroby (v rodině) a v 60-90% je spojen výskyt diabetu II. typu s obezitou. Kritériem pro diagnózu je pak pouze vysoká hladina cukru v krvi (hyperglykémie).

Příčiny onemocnění

Nejčastější typ cukrovky je cukrovka získaná nezdravým způsobem života, odborně se nazývá diabetes mellitus II. typu (DM2) a vzniká díky působení dvou patogenních faktorů. Jedná se o rezistenci periferních buněk na inzulin a o nedostatečnou sekreci inzulinu ze slinivky. Výskyt inzulinové rezistence je nejčastěji získaného typu, ten je způsoben obezitou, nedostatkem pohybu a špatnou životosprávou. Na vzniku choroby se podílí jak genetická predispozice (např. geny ABCC8, HNF1A, HNF4A, INS, IRS1, TCF7L2), tak i řada exogenních faktorů. Mezi exogenní faktory pak řadíme například obezitu, stres, kouření či nízkou fyzickou aktivitu. Osoby, mající jednoho z rodičů s diabetem 2. typu, mají 40% pravděpodobnost, že se u nich během života vyvine toto onemocnění, potomci obou rodičů s diabetem 2. typu onemocní dokonce se 70% pravděpodobností. Mezi příznaky DM2 řadíme například častý pocit žízně, nadměrné pití a jezení, časté močení hlavně v noci, jakákoliv obezita i počínající, malátnost a únava.

Prevence a léčba

Pro prevenci i léčbu diabetu 2. typu jsou důležité základy zdravého životního stylu jako je pravidelné stravování, vyloučení nadměrného množství cukru (max. 12g denně), jednoduchých sacharidů a nezdravých tuků (především transmastných a nasycených tuků - Rama a pod.), snížení hmotnosti, pravidelná fyzická aktivita a mnoho dalších. Všechny tyto změny životního stylu mohou předcházet rozvoji onemocnění, nebo i vést k úplnému uzdravení. Medikamentózní léčba diabetu probíhá pomocí tzv. antidiabetik a má velmi dlouhou historii. Od dvacátých let minulého století se používá inzulin zvířecího původu, tabletová antidiabetika byla předepisována až po 2. světové válce a injekční neinzulinová antidiabetika až v tomto století. Mezi nejznámější antidiabetika patří metformin, deriváty sulfonylurey a různé formy inzulinu.

Zdroj:

NZIP.cz

https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/51534/BPTX_2012_2_11410_0_319673_0_121704.pdf?sequence=1&isAllowed=y

https://postudium.cz/mod/book/view.php?id=6925&chapterid=2513