Erektilní dysfunkce je definována jako trvalá nebo dočasná neschopnost udržet erekci penisu v dostatečné tuhosti a po dostatečnou dobu nutnou pro kvalitní pohlavní styk. Podle epidemiologických dat je erektilní dysfunkce poměrně častým jevem. Mezi muži nad 50 let se vyskytuje u více než poloviny populace, ale není vzácná také u mladších mužů. ED a ischemická choroba srdeční mají společný patomorfologický podklad, tím je dysfunkce endotelu jako první stadium aterosklerózy. Rizikovými faktory pro vznik endoteliální dysfunkce a tím i erektilní dysfunkce jsou genetické riziko, věk, hypertenze, dyslipidemie, diabetes mellitus, kouření a fyzická inaktivita.

Erektilní dysfunkci můžeme rozdělit dle příčiny vzniku na psychogenní, organickou a smíšenou. Organická se dále dělí na cévní, neurogenní, hormonální a další. V současné mužské populaci se nejčastěji vyskytuje organická erektilní dysfunkce na podkladě poruchy cévního zásobení. U cévní příčiny dochází aterosklerózou k strukturálním změnám přívodních tepen, s následným nedostatečným přívodem krve do topořivých těles. Zásadní význam má fakt, že 25 % mužů s poruchou erektilní funkce bez zjevného kardiovaskulárního onemocnění je ohroženo vznikem aterotrombotické cévní příhody přibližně do 10 let od prvních projevů erektilní dysfunkce. Muže s erektilní dysfunkcí vaskulárního původu bychom tedy měli považovat za vysoce rizikové pro rozvoj aterosklerózy a s ní spojených komplikací .

Léčba a prevence

Prvním krokem v léčbě pacientů s erektilní dysfunkcí je odstranění rizikových faktorů a kompenzace systémových onemocnění. Pravidelné cvičení, změna stravy, zanechání kouření, drog a alkoholu, vyhýbání se stresu a úprava chronické medikace (jenom po domluvě s lékařem). Právě tato tzv. kauzální (příčinná) léčba může vést k obnovení přirozené erekce.

Další léčebné metody patří do skupiny léčby symptomatické, a jednotlivé preparáty neléčí vlastní příčinu erektilní dysfunkce, ale pomáhají navodit erekci dostatečně pevnou pro uspokojivý pohlavní styk. Základem léčby jsou preparáty, které zvyšují přívod krve do topořivých těles rozšířením průsvitu tepen v nich a kopírují tak fyziologický mechanizmus navození erekce.
Další možností v léčbě erektilní dysfunkce je přímá aplikace účinných látek do topořivých těles nebo močové trubice. Tato léčba se nazývá intrakavernózní, nebo intrauretrální. V praxi se využívá, pokud je konvenční léčba vasoaktivními léky nedostatečně účinná.

Zdroje:
https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2011/03/05.pdf
https://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/erektilni-dysfunkce/